Bystřice

(Text je převzat z knihy Tepny krajiny Ireny Šindlářové a Miroslava Kobzy, vydané nakladatelstvím Poznání jako knižní podoba stejnojmenného rozhlasového pořadu Českého rozhlasu Olomouc v roce 2007.)

Bystřice – takové jméno nese hned několik řek v České republice, podobná jména řek však najdeme i v jiných slovanských zemích. Původ jména je jasný – bystrá – tedy rychlá průzračná říčka, zkráceně bystřice.
Toto jméno nese i další tepna krajiny, kterou máme na pořadu v dnešním putování podél řek. Počíná svou pouť v srdci Nízkého Jeseníku a končí ji v někdejší metropoli Moravy – v centru Olomouce. Olomoučané ji nazývají také zdrobnělým jménem – Bystřička, ale i tato, po větší část roku jen velmi mělká a v Olomouci polozarostlým korytem tekoucí řeka, umí pěkně řádit.
To však poněkud předbíháme a tak pospěšme do Nízkého Jeseníku. V tomto pohoří v trojúhelníku, jehož strany tvoří sinice mezi Rýžovištěm, Lomnicí a Dětřichovem nad Bystřicí najdeme hustý smrkový les a právě tam, v sedýlku mezi nevýraznými vrcholy Kamenného vrchu (709 m) a kopce s podivným jménem Družstevník s nadmořskou výškou 689 metrů spatřuje v podmáčené půdě světlo světa řeka Bystřice.
Pramen najdeme v nadmořské výšce 660 metrů. V momentě zrodu má před sebou 51 km toku a povinnost odvodňovat 267 km2 území hor i rovin.
Řek od pramene teče hned jihovýchodním směrem. Zde se jí však do cesty postaví masív nejvyšší hory Nízkého Jeseníku – 800 metrů vysoké Slunečné a tak musí řeka uhnout k jihu a horu obejít. Přitom nedaleko Dětřichovské pily podejde železniční trať mezi Olomoucí a Bruntálem. Toto setkání je osudné neboť tuto železnici vybudovanou v roce 1872, řeka provází vlastně až téměř ke svému ústí.
První obcí, se kterou se na své cestě Bystřička potká je Dětřichov nad Bystřicí. První zmínka o této obci spadá do roku 1320 kdy patřila olomouckým biskupům. Mám zde také zmínku o první stavbě využívající tok řeky. Stával zde mlýn a později také elektrárna firmy Sierch. Z památek v obci lze jmenovat zejména filiální kostel sv. Jiří..
Za Dětřichovem se řeka obtáčí kolem Dětřichovského vrchu směrem k východu a spolu se železnicí opět zamíří na jih. Cestou přibírá několik drobných potůčku pramenících na okolních svazích, z nichž většina ani nemá jméno. Řeka zde protéká nádhernou krajinou luk a lesů, divokou a dosud člověkem přes veškerou snahu zcela neovládnutou.
Další obcí kam řeka pro průtoku skalnatým kaňonem zamíří je Ondrášov. Dnes je součástí Moravského Berouna a jako stará hornická osada vznikl již před rokem 1269. Obec proslula zejména jako místo vývěru známé minerální vody. Již v roce 1260 byl prý tento pramen objeven Zdeslavem ze Štern­berka. V 19. století zde velmi prosperovaly lázně. Mimo toho, že minerální vody byly expedovány po širokém okolí, léčila se zde tzv. chudokrevnost, žaludeční potíže, nerovové potíže a další nemoci. Dnes už se minerálka čerpá jen pro komerční účely. Vodu v Ondrášově využíval také mlýn a pila.
Kousek pod továrnou na balení vody řeka kříží hlavní silnici mířící od Šternberka k Opavě a ještě kousek níže najdeme nádraží, kdysi Ondrášov, dnes Moravský Beroun. Za ním se přes Bystřici vypíná jediný oblouk kamenného mostu po kterém dnes chodí lidé zkratkou do Moravského Berouna. Kdysi zde však jezdil vlak po úzkokolejné železnici až do Dvorců. Ta však byla zrušena ještě před II. Světovou válkou a dodnes se zachoval jen tento most a pár nádražních budov.
Kousek pod nádražím pak Bystřice z pravé strany přijímá dva důležité přítoky. Tím delším je Důlní potok, pramenící nad Novými Valteřicemi a odvodňující, jak již název napovídá některé dávno opuštěné rudné šachty, dalším tokem je pak potok Studený s pramenem nad osadou Sedm Dvorů, která je dalším obydleným místem na toku. Také zde pracoval vodní mlýn s jedním kolem a dnes jsou nedaleko této osady vrty na jímání minerálky Ondrášovky.   Pod Sedmi dvory pak řeka meandruje v údolí až k soutoku s Hrušovým potokem pramenícím nedaleko osady Krahulčí a dále pak již směřuje k Petrovickému mlýnu. Jak název napovídá, byl zde mlýn, který patři do Hraničných Petrovic – obce ležící na náhorní plošině nad řekou.
Zde řeka opět prudce zatáčí k východu, aby se v dalším ohybu srovnala do úzkého, severojižním směrem se vlnícího údolí, na jehož severním konci najdeme kdysi slavné městečko Domašov nad Bystřicí.
Osada na tomto místě je poprvé připomínána již v roce 1274. ani ne o padesát let později je již jmenována městem, které si později získalo statut města horního. Kdysi zde stála tvrz, dnes zde najdeme památník slavné bitvy uskutečněné zde 30. června roku 1758, která ukončila Pruské obléhání olomoucké pevnosti.
Také zde byla jímána minerálka, dnes jsou jímány pro průmyslové využití spíše výrony oxidu uhličitého, který zdejší minerální vody v hojné míře obsahují. Na Bystřici zde pracovaly dva mlýny a dnes zde najdeme také vyhlášenou pstruží líheň.
Údolí Bystřice pod Domašovem patří k nejkrásnějším krajinným oblastem v širokém okolí. Jen pár set metrů pod obcí najdeme  unikátní přírodní památku v podobě tzv. Kamenných proudů – balvanitých polí, z nichž nejdelší má přes 165 metrů.
Bohužel toto údolí narušují četné kamenolomy. Řeka zde tvoří také západní hranici Vojenského výcvikového prostoru Libavá. Vede tudy železnice a také turistická cesta.
Jednou z nejkrásnějších míst pak na toku najdeme u Panského  a Magdalénského mlýna. Oba patřily k Jívové, obci opět ležící docela daleko od řeky, na náhorní plošině Nízkého Jeseníku. Dnes okolo najdeme spoustu rekreačních chat a kousek dále po toku nádherné skalní útvary přímo nad řekou. Ta zde dělá jakousi smyčku a přírodní podmínky zde nutí stálou průvodkyni řeky – železnici skrýt svou trasu do několika tunelů. Pro stavitele dráhy to bylo jedno z nejtěžších míst na překonání. Naopak horolezci zde nedaleko nalezli unikátní cvičnou skálu nazvanou Malý Rabštýn.
Řeka po cestě opět přibírá několik drobných potůčků, které odvodňují jak Libavsko, tak i Nízký Jeseník. K největším z nich patří z levé strany se do řeky vlévající Lichnička pramenící ve VVP Libavá pod Olomouckým kopcem. Na soutoku těchto dvou řek najdeme další zákrut řeky a také Smilovský mlýn. Tedy, kdysi zde byly vlastně mlýny dva a oba provozovala rodina pana Navrátila. Nedaleko bývalo také tzv. Čepičkovo vojenské koupaliště.
A jen pár set metrů za tímto místem, které má dokonce vlastní železniční zastávku Hrubá Voda  - Smilov, začínají první domy a chaty patřící k Hrubé Vodě. Jak již je zvykem, před další osadou dělá řeka několik esovitých zákrutů.  Tou osadou bude Hrubá Voda, ale ještě před tím, než se Bystřice dostane do této osady, obtékají její vody z jihu do údolí vystupující skalní ostroh. Na jeho vrcholu najdeme dosud skrovné pozůstatky někdejšího hradu jménem Hluboký.
Prvním známým držitelem hradu a možná i jeho stavitelem byl olomoucký biskup Jan VII. řečený Volek (1333-1351) nemanželský syn krále Václava II. Za husitských nepokojů, v roce 1425 se hrad dostal do rukou kališníků. Dokonce se zde kolem 20. března téhož roku sešli husitští hejtmané s přívrženci opavského knížete Přemka, jehož zastupoval Mikuláš z Bludova. V důsledku jednání přešlo několik vlivných pánů na stranu husitskou.
Soustavně ohrožovaná Olomouc se obrátila se žádostí o pomoc na rakouského vévodu a moravského markraběte Albrechta. Ten vypravil proti Hlubokému vojsko pod velením moravského zemského hejtmana Haška z Valdštejna. Zdá se, že proti hradu Hlubokému musela být zmobilizována valná část Moravy, stranící císaři. Husité na hradě dostali jistě zprávy o blížící se přesile, ale neopustili jej bez boje. V tomto boji v srpnu 1426 lehl hrad pravděpodobně popelem, z něhož již nikdy nepovstal.
Naproti hradu je tzv. tůňka, jedno z mála míst, kde se dá v Bystřici i zaplavat a kousek vedle najdeme opuštěnou štolu po těžbě břidlice, kam se dá na vlastní nebezpečí i vstoupit.
Údolí Bystřice v Hrubé Vodě by bylo ideálním místem pro rekreaci a zdejší chaty by byly ještě více ceněné, kdyby přírodní prostředí nekazil nedaleký kamenolom a zejména doprava, která sužuje také o něco níže stojící obec Hlubočky. Přesto sem jezdí mnoho lidí v létě za rekreací, v zimě pak do Hluboček i na lyže.
První zmínka o Hlubočkách je z r. 1368. V roce 1827 nedaleko odsud Josef Zvěřina založil železárny a hutě. I ty využívaly sílu řeky Bystřice. Tehdy vznikla i osada Mariánské Údolí. Roku 1854 pan I. K. Machánek postavil na místě starých hamrů hřebíkárny. Roku 1870 byla založena akciová společnost Moravia. Tato společnost vlastnila i závody v Mariánském Údolí. Průmyslovou oblastí jsou Hlubočky i dnes a také proto je tato obec největší venkovskou vsí někdejšího olomouckého okresu.
Pod Mariánským údolím se Bystřice dostává do roviny kolem Olomouce. Stále ještě jako bystřina působící říčka se zklidňuje a rozlévá. V Hlubočkách řeka přibírá další toky, například potok jménem Trnava, ve Velké Bystřici, do které se říčka dostává na okraji zmíněné rovinaté placky pak zprava nabírá Lošovský potok pramenící nad Radíkovskou barokní pevnůstkou.
Velká Bystřice je poprvé zmíněna již v roce 1275. Na místě někdejší tvrze ze 14. století zde byl v roce 1579 vybudován renesanční zámek, který byl po mnoha přestavbách přeměněn na pivovar a v 70. letech 20 století pak přebudován na hotel. V obci byly odpradávna čtyři mlýny a dvě pily, které poháněla právě voda z Bystřice.
Ve Velké Bystřici se k řece přimyká žlutá turistická značka, která pak řeku provází až do Olomouce. Cestou řeku po mostě přejde železnice a po dlouhé době se od ní vzdálí, aby se s ní znovu potkala až ve chvíli, kdy bude Bystřice podtékat pod mostem olomoucké hlavní nádraží. Řeka pak mine Bystrovany, obec zmíněnou v roce 1277. zde se z řeky odpojuje náhon, který míří do Holice, kdysi samostatnému městu, dnes součásti Olomouce. Tento náhon zde poháněl nejen mlýn a pilu ale napájel technologickou vodou i holický cukrovar. Náhon se vlévá do Moravy pod Novými Sady u Olomouce.
Bystřička se pak už dostává na okraj Olomouce, konkrétněji do místní části zvané Bělidla. Jak již název napovídá, i zde se využívalo vody z Bystřice k bělení plátna i příze. Jméno Bělidla neslo někdejší rameno Moravy u Olomouce. Toto předměstí bylo zmiňováno již v roce 1451. Později byla osada zbořena kvůli výstavbě olomoucké pevnosti a později, po roce 1790 byla obec opět obnovena. Dnes patří k průmyslovým oblastem Olomouce.
Bystřička pak od sebe odděluje Hodolany a Pavlovičky. Napájela vodou hodolanský lihovar a poté již zamířila pod již zmíněné nádraží. Pak se již řeka dostala přímo k olomouckému městskému centru. Pod mostem podjede Masarykovo třídu vedoucí od nádraží k centru a pak, jakoby stranou zájmu tato řeka zaniká ve vlnách Moravy. V místě, kde na jednom břehu sídlí vojáci a na druhé vysokoškolské koleje. Zaniká řeka, která sice zdaleka nepatří k největším, jejíž okolí je však jedno z nejpůvabnějších v kraji.